Asi každý z nás někdy pozoroval živě proudící horskou bystřinu. Pohybová energie jejího toku neustále občerstvuje její vnitřní strukturu a zvyšuje tak míru uspořádanosti ve vodě. Důkazem toho jsou mimo jiné i měření provedená společně prof. Forchheimerem a rakouským vodním géniem Viktorem Schaubergerem, která ukázala, že přirozeně tekoucí voda si udržuje díky své vysoké míře uspořádanosti nízkou teplotu, potažmo též vztlak. Těchto poznatků dokázal Schauberger umě využít při plavení dříví a jeho kanály pro plavení klád jsou dodnes světoznámé.
Výše popsaný děj je typickým představitelem převodu kinetické (pohybové) energie vodního toku v potenciální (polohovou) energii vodních molekul, jež je následně využita pro tvorbu více uspořádaných struktur vody – strukturalizaci. Naopak zvýšené množství tepelné energie ze slunce vede k přehřátí vody, ke zvýšení míry neuspořádanosti její vnitřní struktury a mimo jiné k poklesu vztlaku.
Užívání vody, jež během svého vývoje v přirozených podmínkách soustavně prochází ozdravným procesem aktivace potenciální (polohové) energie vodních molekul, přímo napomáhá k udržování vnitřního řádu v živém organismu; je umožněn vznik hodnotných struktur a jejich uchování v čase! Současně se tak zvyšují hydratační a transportní schopnosti vody, tudíž i její pročisťující a osvěžující účinek na organismus!
Jak uvádí britský prof. Tom Stonier, může být důsledkem působení energie na hmotu buď vyšší míra její uspořádanosti, nebo naopak její rozklad. Mezi částicemi tak vznikají buď složitější a stabilnější, či naopak jednodušší a méně stabilní struktury a vazby. Ve vodě se tak současně může měnit, zvyšovat či snižovat, její informační obsah. Vše záleží pouze na tom, zda se přenos energie odvíjí chladnou cestou nepřetržité vnitřní přestavby a výstavby (snížení entropie*) nebo teplou cestou vnitřního rozkladu (zvýšení entropie*).
Uvědomme si, že příroda aktivně brání přehřátí vodních toků tím, že kolem nich nechá růst bohatá společenstva rozličného stromoví a nejlepší pitnou vodu zdravých pramenů a studánek vydává ze svého lůna na zemský povrch především ve stinných a chladných místech! Změní-li se podmínky na zemském povrchu například tím, že se vykácí stromy, jež pramen stínily, vydatnost pramene postupně slábne a zvolna klesá i kvalita vody.
*Entropie ≈ míra neuspořádanosti systému